Potkal onehdy odpoledne známý práskač známého udavače.
„Tak co, dneska po šichtě?“ ptá se zdvořile udavač.
„Ale kde. Moc práce. Ještě mám na Vinohradský jednoho zelináře. Kurví se za vokurky se sousedovou paničkou. To už se dá politicky využít, ne?“ „A co ty? Padla?“
„Já dneska moc netahám,“ přiznává udavač. „Když nemám den, dám něco na štamgasty z naší hospody. To sou křupani, těm to neublíží.“ „Ale víš co, mohl bys mi teda trochu helfnout, co?“ navrhuje udavač.
„Ale jo, klidně, jednou já tobě, jindy ty mně, dyk víš. Co teda jako chceš vědět?“
„Co si myslíš vo tý, no, politický situaci, teď jako?“ ptá se udavač a vytahuje tužku.
„Že stojí pěkně za hovno, ne? Zase nám nepřidaj,“ směje se bodře známý práskač a vážně dodává: „Prosím tě, až za mnou pudou, ať zvoní na sousedku, mně nefunguje zvonek. A kurva, to abych koupil flanděru. Tak čest,“ loučí se přátelsky.
„Čest,“ odpovídá udavač a oba odchází po své práci.