Proč zrovna v osm večer?
Náhle se ochladilo a setmělo.
Proč tak pozdě napadlo ji.
Měla krásné šaty s velkým vzorem a slabou vestu.
Chladný vánek ji přiměl se pohybovat.
Hrál si s jejími vlasy, nadzvedával je a pouštěl, když jí byl v zádech, zakrýval s nimi celý obličej.
Naproti přes ulici bylo celkem rušno.
Lidé kamsi chodili, někteří pospíchali a všechno se zdálo být něčemu podobné, chvílemi známé a velmi blízké.
Chodila sem a tam, nakukovala do lokálů, které míjela, a přála si být uvnitř v teple a společnosti přátelsky vyhlížejících lidí.
Pohled na hodinky prozrazoval zpoždění.
Přicházela beznaděj, stejně jako předchozí dny.
Naději vystřídalo zklamání.
Ještě ale zůstane, co kdyby přeci jen.
Čekala dál, co jiného jí také zbývalo.
Ulice byla klidnější a prázdnější, měla pocit, že je celá jen pro ni.
Poslední kapku naděje pohltilo přesvědčení, že čeká marně.
Byla celá promrzlá, a tak unavené nohy uvítaly, že jde domů.
Naposledy se rozhlédla a pak už nechala ulici prázdnou a opuštěnou.