Milan Kozelka
se narodil 3. listopadu 1948 v Kyselce u Karlových Varů. Je multimediální umělec, kontroverzní básník a prozaik.
V době normalizace byl perzekvován a několik let vězněn. V 70. a 80. letech publikoval v samizdatech a proslul jako performer – patří mezi první, kteří se u nás prosadili v této oblasti.
Milan Kozelka odmítá přirovnání své osoby a tvorby k beatnické generaci spisovatelů a k proudu undergroundu.
Tvorba
Poezie
Koně se zapřahají do hracích automatů, Votobia, 1999 – Tato sbírka básní z let 1995–1999 je autorovým básnickým debutem. Pro básně je charakteristický klasický verš s pravidelným rýmem, demytizace a depoetizace úplně všeho, verše jsou vyplňovány asociativně řazenými obrazovými nonsensy. Autor navazuje na atmosféru období hippies, charakteristické je také prolínání beatových a punkových prvků. Obsah veršů je často kontroverzní, plný naturalistických obrazů doprovázených vulgarismy.
Gumové projektily, J. W. Hill, 2000 – V této sbírce se autor s ještě větším sarkasmem, skepticismem a vzdorem vyjadřuje k minulým a především soudobým společenským poměrům v Čechách i v někdejších totalitních režimech východní Evropy či Asie.
[editovat]Próza
Ponorka, Votobia, 2001 – Tragikomické, groteskní historky odehrávající se od 70. let do současnosti v prostoru autorovy oblíbené olomoucké hospody Ponorka, kterou navštěvuje od roku 1971.
Celebrity, Gulu-Gulu, 2004 – V této próze se objektem autorova nelítostného kritického pohledu stávají persony z nejrůznějších období a nejrůznějších oblastí českých i světových dějin, politiky, kultury a umění. Tyto persony se na ploše 381 stran setkávají v neurčitém čase po příletu na mezinárodní olomoucké letiště či ukotvení v docích Olomouce a vedou bizarní, pseudointelektuální rozhovory, které jsou příznačným dokladem autorovy umělecké formy komunikace – ve které nechybí ironie, absurdní humor, osobitá satira, nadsázka a paradoxy, humorná manipulace s fakty, mystifikace a kritika manipulace. Obsah často kontroverzních témat nabírá podoby grotesky.
Život na Kdysissippi, Host, 2008 – Autor formou absurdní grotesky zachycuje výstřední osudy postav na okraji společnosti, komentuje nekonformní život v undergroundových komunitách. Zmíněné příběhy se ve většině případů skutečně odehrály. Jde o knihu jakoby vzpomínek, které ale Kozelka dynamizuje svým specifickým způsobem vyjádření – samozřejmě pracuje s imaginací, ironií, karikováním známých person. Přítomna je nostalgie, která ale nepřerůstá do útrpného sentimentu či patetické výpovědi. Postavami jeho próz jsou zpravidla konkrétní osoby z literárního a hudebního undergroundu a politického disentu: Jirous, Bondy, Pánek, Bok, Stankovič, Brabenec, Němcová, Hlavsa... V důležitých rolích a fiktivních setkáních se tu však objeví i osobnosti jako Havel, Chalupecký, Holan či Zrzavý.
Údolí pod vysokým nebem, Gulu–Gulu, 2009 – Jde o krátké satirické povídky situované do Karlových Varů.
Bez adresy, s deštěm v patách, Egoniášovo proroctví, Petřínský samizdat, 2009 – V těchto dvou krátkých prozaických útvarech se snoubí dominantní rysy Kozelkovy tvorby: umění postihnout atmosféru, nepatetický obraz doby vyznačující se humorem, ironií a nadsázkou, příznačná je mystifikace a otevírání kontroverzních témat kontroverzním způsobem, schopnost zesměšňovat, obnažovat a karikovat známé persony tím, že se zdůrazní jejich charakterové rysy a jimi uznávané hodnoty, což ve výsledku tvoří jakousi svéráznou koláž plnou mystifikací. Egoniášovo proroctví je provokativní mrazivá výpověď o současné české kultuře a jejich představitelích pojatá jako vize duchovního otce undergroundu Egona Bondyho. Ten, stylizován do role proroka, ve svých monolozích referuje o budoucnosti umělecké scény a o budoucnosti intelektuální elity, která s ním zároveň v prostorách jedné pražské hospody na toto téma diskutuje a polemizuje. Bez adresy s deštěm v patách představuje intimnější, komornější část postavenou na osobnějším autorově přístupu, zejména v interpretaci vlastních vzpomínek.
V letošním roce mu vyšly dvě nihy, a to Semeniště zmrdů (JT´s) a Manhattanský deník (Vetus Via).
Poezie
Koně se zapřahají do hracích automatů, Votobia, 1999 – Tato sbírka básní z let 1995–1999 je autorovým básnickým debutem. Pro básně je charakteristický klasický verš s pravidelným rýmem, demytizace a depoetizace úplně všeho, verše jsou vyplňovány asociativně řazenými obrazovými nonsensy. Autor navazuje na atmosféru období hippies, charakteristické je také prolínání beatových a punkových prvků. Obsah veršů je často kontroverzní, plný naturalistických obrazů doprovázených vulgarismy.
Gumové projektily, J. W. Hill, 2000 – V této sbírce se autor s ještě větším sarkasmem, skepticismem a vzdorem vyjadřuje k minulým a především soudobým společenským poměrům v Čechách i v někdejších totalitních režimech východní Evropy či Asie.
[editovat]Próza
Ponorka, Votobia, 2001 – Tragikomické, groteskní historky odehrávající se od 70. let do současnosti v prostoru autorovy oblíbené olomoucké hospody Ponorka, kterou navštěvuje od roku 1971.
Celebrity, Gulu-Gulu, 2004 – V této próze se objektem autorova nelítostného kritického pohledu stávají persony z nejrůznějších období a nejrůznějších oblastí českých i světových dějin, politiky, kultury a umění. Tyto persony se na ploše 381 stran setkávají v neurčitém čase po příletu na mezinárodní olomoucké letiště či ukotvení v docích Olomouce a vedou bizarní, pseudointelektuální rozhovory, které jsou příznačným dokladem autorovy umělecké formy komunikace – ve které nechybí ironie, absurdní humor, osobitá satira, nadsázka a paradoxy, humorná manipulace s fakty, mystifikace a kritika manipulace. Obsah často kontroverzních témat nabírá podoby grotesky.
Život na Kdysissippi, Host, 2008 – Autor formou absurdní grotesky zachycuje výstřední osudy postav na okraji společnosti, komentuje nekonformní život v undergroundových komunitách. Zmíněné příběhy se ve většině případů skutečně odehrály. Jde o knihu jakoby vzpomínek, které ale Kozelka dynamizuje svým specifickým způsobem vyjádření – samozřejmě pracuje s imaginací, ironií, karikováním známých person. Přítomna je nostalgie, která ale nepřerůstá do útrpného sentimentu či patetické výpovědi. Postavami jeho próz jsou zpravidla konkrétní osoby z literárního a hudebního undergroundu a politického disentu: Jirous, Bondy, Pánek, Bok, Stankovič, Brabenec, Němcová, Hlavsa... V důležitých rolích a fiktivních setkáních se tu však objeví i osobnosti jako Havel, Chalupecký, Holan či Zrzavý.
Údolí pod vysokým nebem, Gulu–Gulu, 2009 – Jde o krátké satirické povídky situované do Karlových Varů.
Bez adresy, s deštěm v patách, Egoniášovo proroctví, Petřínský samizdat, 2009 – V těchto dvou krátkých prozaických útvarech se snoubí dominantní rysy Kozelkovy tvorby: umění postihnout atmosféru, nepatetický obraz doby vyznačující se humorem, ironií a nadsázkou, příznačná je mystifikace a otevírání kontroverzních témat kontroverzním způsobem, schopnost zesměšňovat, obnažovat a karikovat známé persony tím, že se zdůrazní jejich charakterové rysy a jimi uznávané hodnoty, což ve výsledku tvoří jakousi svéráznou koláž plnou mystifikací. Egoniášovo proroctví je provokativní mrazivá výpověď o současné české kultuře a jejich představitelích pojatá jako vize duchovního otce undergroundu Egona Bondyho. Ten, stylizován do role proroka, ve svých monolozích referuje o budoucnosti umělecké scény a o budoucnosti intelektuální elity, která s ním zároveň v prostorách jedné pražské hospody na toto téma diskutuje a polemizuje. Bez adresy s deštěm v patách představuje intimnější, komornější část postavenou na osobnějším autorově přístupu, zejména v interpretaci vlastních vzpomínek.
V letošním roce mu vyšly dvě nihy, a to Semeniště zmrdů (JT´s) a Manhattanský deník (Vetus Via).
Zdroj: Wikipedie (větší část)