Kapitola I. – V jednom lese žili dva loupežníci
V jednom lese žili dva loupežníci. Šišlipišli a Pišlišišli. Šišlipišli byl možná o trochu starší, nebo možná o trochu mladší. Třeba byl ale o trochu starší, nebo o trochu mladší Pišlišišli. To však není důležité.
Kapitola II. – O životě loupežníků
Ti dva lotři byli tak strašliví, že se jich všichni báli, a co víc báli se i sami sebe navzájem. Proto spolu nikdy nemluvili ani se neviděli, i když bydleli v jedné sluji uprostřed lesa, kam kromě nich nikdo nechodil.
Kapitola III. – O domově loupežníků
Vždycky když šel Šišlipišli domů, zařval „hóhó“ a Pišlišišli utekl strachy do lesa. Když šel domů Pišlišišli, zařval „hóhóhó“ a do lesa strachy utekl Šišlipišli. Potom každý z nich snědl všechno jídlo. Toho ale bylo nemnoho, protože ani do lesa nikdo nikdy nechodil a loupežníci nikdy nikoho neoloupili. Ani vzájemně se nemohli oloupit, protože měli dohromady jednu lžíci a jednu stoličku. Nebyli to tedy vlastně loupežníci, ale poustevníci. A tak žili celá léta.
Kapitola IV. – Jednoho dne se konečně potkali
Jednoho dne se Šišlipišli a Pišlišišli konečně potkali, když číhali na stejném místě. „Hóhó, brachu,“ řekl Šišlipišli. „Hóhóhó, brachu, “ odpověděl Pišlišišli. A pak si šli každý po svém. Setkání mělo ovšem závážné důsledky, neboť od té chvíle chodili číhat každý jinam. Dalším důležitým výsledkem bylo zjištění, že není možné se rozumně dohodnout.
Kapitola V. – Do lesa přišla cizí moc
Jednou do lesa přišla cizí moc a obsadila ho pro sebe. Možná ho i začarovala, ale to není úplně jisté. Snad to byl jen zlý člověk, mnohem strašnější než kdo jiný. Ale to také není jisté, protože ho nikdy nikdo neviděl, když do lesa nikdo nechodil. Jisté je, že loupežníkům sklaplo.
Kapitola VI. – Jednoho dne se znovu potkali
Jednoho dne se Šišlipišli a Pišlišišli znovu potkali, když číhali na jiném stejném místě. „Hóhó, brachu, hóhó,“ řekl Šišlipišli. „Hóhóhó, brachu, hóhóhó,“ odpověděl Pišlišišli. A pak šli každý po svém. Důležitým výsledkem bylo zjištění, že existuje více míst, kde se mohou potkat.
Kapitola VII. – Cizí moc se roztahovala po lese
Cizí moc se tak dlouho roztahovala po lese, až ho celý spolkla. Šišlipišli a Pišlišišli už něměli kam chodit číhat, ba už neměli kde bydlet a co jíst.
Kapitola VIII. – Jednoho dne se potkali potřetí a byli vážní
Jednoho dne se potkali potřetí a byli nadmíru vážní. „Hóhó, brachu,“ řekl Šišlipišli, „pojďme pohovořit“. „Hóhóhó, brachu,“ odpověděl Pišlišišli, „pohovořme“. A pak si zapálili kubánské doutníky a hovořili.
Kapitola IX. – Šišlipišli odešel do města
Šišlipišli pak odešel na kraj města a otevřel si hospodu. Jeho pohled byl tak strašlivý, že se všichni báli tam nechodit. Ale s loupežnictvím přestal. A když se ho někdo ptal, tvrdil, že býval poustevníkem.
Kapitola X. – Pišlišišli odešel do lesa za městem
Pišlišišli odešel do lesa za městem. Ten byl možná o trochu starší, nebo o trochu mladší než starý les. To však není důležité. Důležité je, že do lesa nikdy nikdo nechodil, takže Pišlišišli nikdy nikoho neoloupil.
Kapitola XI. – Příběh nabírá obrátky a začíná spolupráce
Jednoho dne se Šišlipišli a Pišlišišli znovu potkali. „Hóhó, brachu, pojďme pohovořit,“ řekl Šišlipišli. „Hóhóhó, brachu, pohovořme,“ odpověděl Pišlišišli. A tak vypili lahev francouzského koňaku a pohovořili.
Kapitola XII. – Oba si nakonec přišli na své
To byl úplný konec poustevničení. Šišlipišli posílal hosty z hospody zkratkou přes les a Pišlišišli je oloupil. Tak po mnoha letech začalo jejich přátelství a společná prosperita. Neboť, jak se říká, konec dobrý, všechno dobré.