Někdy si matláme kuličky z chleba a cvrnkáme jimi, cvrnk, cvrnk, na dvorku za domem. Ne, že by byl nadbytek chleba na kuličky, ne že by nebyl dostatek hliněných. To ne. Matlání kuliček z chlebové hmoty a cvrnkání jimi na dvorku za domem má pro nás příchuť dobrodružství.
Je to však i nebezpečné. Chlebová kulička se někdy na dvorku za domem rozpadne na maličké nekulaté chlebové kousky, se kterými už se cvrnkat nedá. To když je sucho.
A jindy, za mokra, vznikne lepivá hroudička z vody, bláta a dalších věcí, chlebovou hmotu nevyjímaje.
Přece je ale náramné matlat si kuličky z chleba a cvrnkat jimi, cvrnk, cvrnk, na dvorku za domem a dýchat to dobrodružství. A to i přesto, že každá hra něco stojí. Chlebové kuličky se pak již nedají požít. Ještě, že se dají požít jiné věci. Z tekutých věcí se ale kuličky matlat nedají.