Vedro bylo letní a slunce šílelo. Měsíc sice vyčkával, než se projde oblohou, ale jeho síly již působily. Však víte, úplněk. Vše se topořilo, vstávalo a toužilo. Všecko, co v sobě obsahuje vodu, vystřelovalo vzhůru. Takhle to vnímal i Kolobrnďa. Též ho to jaksi vystřelovalo! K tomu žízeň veliká.
Před chvilkou mu volali z rádia Bigbeng, pro které před časem cosi točil. Že prý sem posílají firemní auto s pivem. Honorář v naturáliích, díky kámošovi Pepovi, spíkrovi.
„ Určitě dorazí ve čtyři, “ dušoval se Pepa, „ tak buď připravenej! “
„ Fajn, rozhlásím to, ať se lidi poveselej, “ řekl Kolobrnďa a běžel hnedle do statku k drbně Žvanilové, že ve čtyři přijede auťák plný piva zadarmo.
Údolím zpráva běží rychle. Fotříci posílají omladinu hlídkovat na kolech, stařeny vyjely na elektrických vozících. Znuděně se přišourali mladí pankáči, Adam s Evou.
Ve čtyři hodiny se tísní ve stínu busové zastávky asi třicet žíznivců. Huby vysušené, sliny natěšené.
Hbitější děti lezou s dalekohledy na starý dub. Očekávají příjezd toho kouzelného auta, kvůli kterému se jejich fotříci vrátili dřív z práce. (Jenom bachratej Vincek propadl se do země, když pod ním rupla větev.)
„ Kde jsou s tim pivem?! “ kvílí hysterická Emina, co odpravila pět manželů.
„ Jasně! Sakra, kde je to pivo? “ výhružně haleká obr Šupiňák, svastiky, vykérované na šíji se mu napínají. Včera se vrátil z basy, kde si odseděl přepadení. „ Pičo, kde máš to pivo? Je minuta po čtvrtý! “
„ Není možný, není možný! Kdes to viděl, aby někdo dával něco zadarmo? Určitě nás taháš za nos! “ rozkročila se baba Tvrdá, bývalá bachařka, a zabodla do Kolobrnďi ostrý zrak.
„ Skutečně, paní Tvrdá, “ snaží se být Kolobrnďa vlídný k té bestii. „ Slíbíli to! “
„ Bohamária, mě neser, už je… šestnáct nula dva! “ kleje Šupiňák a zírá na hodinky.
(Dva bratranci se prokopávají k Vinckovi. Netuší, že se propadl maličko hlouběji.)
„ Není možný, není možný! “ brunátní baba Tvrdá.
„ Máš deset minut po čtvrtý, ty kokote zajebanej! “ řve obr. Brousí si kudlu. Tak, aby si ho Kolobrnďa dobře všiml.
Ve čtvrt na pět volá Kolobrnďa do rádia Pepovi. „ V pohodě, kámo, řidič píchnul. Neboj, pívko veze. Jenom vymění rezervu a je tam. “
„ Tak, dámy a pánové, už se to veze. Jenom chvilka prodlevy, řidič píchnul. “
„ Dělá si z nás psinu! “ ječí Emina.
„ Já to řikala! V životě mi nikdo nic zadarmo nedal. “
„ Rozsekám tě na cimprcamr! “
„ Už je půl… “
Slunce udilo mozky.
Kruh nespokojenců okolo mě se uzavíral. Blýskají se čepele nožů. Klapl bubínek revolveru, zajely náboje do kulovnice. Odkudsi přilétl kámen.
„Tos posral!“ sykl mi Šupiňák do ucha, vrzly zuby. „ Koukej někam zavolat, šmejde, nebo máš kudlu v zádech!“
…
„Pepo, tak co je?“
„Hele, kámo, malá nepříjemnost. Jakmile řidič vyměnil ty gumy, ozvala se z motoru rána a auto přestalo fungovat. Ale určitě dojede, neboj! Nevím jenom kdy…“
Dal jsem telefon z ucha. Bledý. Nevěděl jsem, co říct. V tom přilétl další kámen a roztříštil mi čelo. Následovala rajčata a pukavce.
Začali mě lynčovat. Šupiňák je vedl. Vzteklý.
Náhle se měním v kozla. V černobílého kozla, s rohy jak řidítka od hárleje.
Jsem kozel. Kopýtka klapou kamennou cestou. Pomalu se tvoří procesí. Zahlédnu i stařičkého faráře, kterého narychlo přivezli přímo z funusu.
Nyní se všichni přidávají k průvodu: socani i buržousti, alkoholici i abstinenti, psi a kočky.
Kdosi mi přivázal za rohy provaz a táhne mě do vedlejší vesnice, tam, co je krchov i kostel.
Jsem kozel. Obětní kozel.
Už smrdím kozlečinou, oči divně posazeny ve stranách, panenky očí do čtverců. Něžné pomekávání manželek v chlívcích. Slyším se, jak vydávám chraplavé mečení, vyplazuju jazyk a třepetám s ním.
„ Hele, už to na něj přichází, “ uchechtl se kdosi.
( A bratranci u stromu pořád kopou. Vincek se propadl maličko hlouběji. Až k zemskému jádru, co žhavě pulsuje. Úpění jeho matky, Sulcové Otylky. )
Věž kostela vyhlédla z lesa hřbitovních křížů.
Zakopávám o schody.
Táhnou mě přes hlavní loď. Květiny před oltářem. Uklízečka krčí se v postranní kapli s hadrem na koštěti.
Smýkají mnou do sakristie. Odsud točitými schody nahoru do věže. Prostor se zužuje.
Strkají mě tyčí. Ať chci či nechci stoupám výš. Jde to těžce, přece jen nejsem zvyklý na čtyři nohy. Funím a trousím bobky.
Píšťaly varhan polyfonně.
„ Otevřete okno na věži! Otevřete nahoře! “
Okénko otevřeli ztěží. Do věže kostela vtrhlo slunce. Paprsky hned vyšťáraly desítky sušených holubů.
Dýchám čerstvý vzduch a dívám se dolů. Dav se rozrostl. Mladí i staří svačí tu mezi hroby. Nepoznáš, kdo je živý a kdo mrtvý. Jsou zde místní děti i jejich kamarádi na prázdninách, pražáci z chalup. Svalnaté paže máchají vidlemi, cepíny a sudlicemi. Přijel i kombajn.
Bachařka Tvrdá zapěla internacionálu a dostala se patřičně do rauše.
Starosta si vzal slovo: „ Odsuzujeme tě, pekelný kozle, na smrt! Můžeš za všecka naše příkoří! Ty můžeš za to, že děláme celej život idioty! Za nízkej důchod, za státní dluh můžeš, za to, že mám hemeroidy a že mi stará zahejbá s elektrikářem. Za to, že mi někdo ukradl prase, co jsem si hejčkal a poctivě vykrmoval. Odsuzujeme tě. Svalujeme na tebe všecku vinu. A hlavně za to, že nedovezli to slíbené pivo! “
„ Na smrt! Na smrt!, “ zaburácel dav. „ Z věže! Shoďte ho z věže! “
Pořádně jsem se nadechl a zamečel, až se hory otřásly! Zamečel jsem jako ten gripen, když nacvičuje hloubkový nálet.
Zvonění zvonů.
Odrážím se kopýtky, ocasem vrtím.
Koutkem oka ještě zahlédnu, jak z lesa vyfunělo velké červené auto s reflexním nápisem Bigbeng Rádio, flašky piv cinkají, řidič se rozhlíží. Nikde nikdo.
Chvilku, maličkou chviličku padám…, když v tom…
Jsem kozel černobílý.
Plavu nebem,
když luna sílí.
Jedno křídlo den,
druhé zase noc.
A rohy moje
tykadla jsou do hvězd,
co přijdou na pomoc…
„ Ty vole, vidíš to? “ pípla pankerka Eva, vyfoukla kouř a podala džojnta Adamovi.
„ Kurva, to je kozel, co lítá! “
„ Kozel s křídly… “ vyvalila oči z brýlí.
„ Fakt hustej matroš, “ potáhl si Adam a zakuckal se.
Hladina rybníka jménem Vražda zrcadlila slunce.
Odrážela i měsíc, co se víc a víc zvětšoval.
( Bratranci kopali marně.
Vincek právě lezl z kanálu v Sydney před Operou. Vyhublý a dezorientovaný. )
Mé, meeééééééééééééééééééééééééééééééééééé.
Srpen 2011-08-18