Prózy
Černobílý kozel
Vedro bylo letní a slunce šílelo. Měsíc sice vyčkával, než se projde oblohou, ale jeho síly již působily. Však víte, úplněk. Vše se topořilo, vstávalo a toužilo. Všecko, co v sobě obsahuje vodu, vystřelovalo vzhůru. Takhle to vnímal i Kolobrnďa. Též ho to jaksi vystřelovalo! K tomu žízeň...