Básně
Malé Žernoseky
(Chardonnay)
Zde neřídím se majákem,
ba ani hvězdami.
Podzim se opil burčákem,
přehnal to s barvami.
V září je slunce laskavé.
Hladí nás do snění
a hrozny právě dozrálé
zvolna se promění
v radost, co ve dvou
čeká nás.
Usedni v tichosti.
Pak rozlije se vína jas
a s ním čas milosti.
(únor 2016)
Prosinec
Poslední měsíc začíná
a nad krajem když mlha
sedí
brodím se listím barvy
mědi
co poztrácela bučina.
Habr zas zářil mosazí,
nyní však všechno zdá se
šedé.
Kam nás ta zima zase
vede?
Počátek teprv nesnází.
Voda, co stéká po skále,
v štěrbinách mrzne -
tichnou kroky.
Někdy se za ně platí roky
i v žití sotva nastálém.
(únor- březen 2016)
Teplice II. (Svatce A.)
Buřička v šatě kurtizány?
To není dobrá adresa.
A přece srdce zaplesá,
ač zůstalo tu bez ochrany.
Zní drsně jméno Trnovany.
Šanov zas trochu mazlivě.
Bouřit a jásat při pivě
a poránu si lízat rány?
Doubravská hora bez doubravy,
v nás ještě větší pustina.
Snad ještě něco začíná pro ty,
kdo k nebi zvednou hlavy?
(1.2. 2016)
Dražice nad Jizerou
Mírně tu plyne Jizera,
stín stromů na břehu.
Kde láska tiše vyvěrá,
mám srdce ve střehu.
Není tu voda průzračná
a kamenitý břeh.
Zde nedohlédneš nikdy dna,
jen v srdce záchvěvech.
Svit světlušek nám nahradí
i záři voskovic.
Dnes po lásce jsme žízniví
a zítra ještě víc.
(říjen 2011)
Lemberk (Jakubovi K.)
Snad se nám hluk všech bojů
vyhne
v zahradě za zdí
kamennou.
Má pískovec tvář
zbrázděnou,
nebo se kolem pouze
mihne
stín lasičky či hranostaje?
Ruku jsem opřel o kámen.
Jitro je chladné - letní
den svou píseň teprv
rozehraje.
I mládí mívá těžkou hlavu.
Vzpomínka jako drahokam
nám připomíná kudy kam.
Chceš zůstat čistý?
Chraň se davu.
(20.1. 2016)
Velké Žernoseky
(Ryzlink rýnský)
Dříve než réva pokryla
ty svahy kolem řeky Labe,
půda zde v touze pronikavé
odlesky slunce zářila.
Krajina prsy vypíná
k obloze jako krásná žena
a réva, jež sem přenesena
do českých končin od Rýna
čekat nás učí. Do doby
než svěžest k vyzrání se skloní.
Pak vyzve toho, který do ní
dal něco z vlastní podoby.