Básně
Po undergroundovém večírku
(pro Dášu a Martina)
Klubové pódium
pivo a rum
na reprobednách prach
Tóny písní
slova básní
vsáklé ve stěnách
písní kdy mráz běhá po zádech
básní že tají se zas dech
Opět na cestách
jak dva potulní kejklíři
Venku nevlídně
odjíždíš do Vídně
a Magor do Vydří
Ponorka blues
Foukačka hraje blues
tak jak to na Hané
umí jenom Čiko
Hospoda vyťukává rytmus
o popelníky pivama
o podlahu nohama
Modravý dým
stejně jako blues
zaplňuje Ponorku
Stejně jako Missisipi
valí se líně vody v Moravě
Stejně jako kolesové parníky
houká vlak flamendrák u teplárny
Stejně jako lodě i já houpavě
cik cak brázdím chodníky
Miluji tyhle bluesárny…
Po zavíračce
Půlnoc
Odbila
Na věži Dómu
Opilý
Rumem a pivem
Kráčím domů
A kapky deště
Bubnují melodii tesknou
Louže kovově se lesknou
Unaveně broukám si písně
Elektrické svině
Samozřejmě falešně
Zvuky noci
Půlnoc
jak černá kočka
plíživě se krade ulicí
Nenasytně pozře
klapavé staccato
laciných lodiček
vysloužilých kurev
spěchajících po šichtě
z vykřičeného pajzlu
Opilecké halekání
bezradných štamgastů
před zavřenou Ponorkou
Vzdechy milenců
ve výklenku domovních dveří
Cinkání tramvají
před bránou vozovny
Pod ulámanými nehty města
zalezlá špína proběhlého dne
Absence kohoutího kokrhání
Jen zvonění budíků
a pípání mobilů
Nové ráno
vítá den
přiblblým úsměvem
šklebících se politiků
z obřích billboardů
Rentgenovým podhledem
bedlivě kontrolují
práci popelářů
Když se řekne…
Ponorka - tak to jsou piva
Odér
Namodralého dýmu
Originální
Ruda s tužkou za uchem
Koláže obrazy a fotky na stěnách
Autorská čtení
Big beat blues i jazz
Laciná kuchyně
Ušmudlané propálené ubrusy
Esence undergroundu
Smíchané se slivovicí
Cestou domů
Potácím se nad ránem
cestou děvek a toulavých psů
Po fernetovém utkání – prohraném
močím do narcisů
Quo vadis
V hospodě po zavíračce
židle nohama nahoru
na stoly dávají
Na malém vesnickém nádraží
zvědavé oko semaforu
krvavě nahlíží do noci
Stojíš sám mezi pražci
Gambler života
Falešné kostky
a cinknuté karty
nosíš po kapsách
Pořád ta stejná ruleta
jak v tolika hrách
Stříbrné pásy kolejí
se sbíhají kdesi ve tmě
za posledním vexlem
Dálka tajemně
láká svou vůní
Opět vsadíš
vše co máš jen na ni
Quo vadis?
XXX
Nevěřím básníkům
a jejich slovním hříčkám
Věřím zedníkům
a jejich rovným příčkám
Linka 155
Jak nakopnutý pes
zběsile vyje
siréna sanitky
Za policejní páskou
morbidní zvědavost diváků
dychtí po krvi
Na chodníku
pod okny paneláku
nakreslený křídou
obrys postavy
Tichá pošta
opět funguje
jak za dětských let
Kameraman švenkuje
Dnes večer
budeme na Nově
Uvidíme se v reportáži!
Dav čumilů
dává najevo rozhořčení
Zklamaně se rozchází
Záchranáři končí cvičení
Ani kapka krve
jen litry kečupu…
Advent
V ráhnoví
kostelní lodi
ve strážním koši
strážní andělé
V tajemném jasu
barevných vitráží
napjatě nasloucháme
vnitřnímu hlasu
A ticho
mluví mlčením
S úzkostí vítáme
každou vteřinu
Sami sobě lžeme
a Kristovi krademe
trnovou korunu
Bláhoví ministranti života
šlapeme
v zablácených botách
po monstrancích
Pokrytecky maskujeme
svou vinu
Metráky odpustků
v napěchovaných rancích
táhneme na hřbetu
Plnými hrstmi
házíme rozmarně
dětem kila sladkostí
Pro jistotu
v náhlé radosti
pošleme pokorně
dárcovskou sms
Živý mrtvý
Bondy s gustem frajera
zaživa pohřbil Fišera
Náhrobek spisovatele
Krmil nás rozvláčnými romány
Pod jménem vtesány
dvě data mezi nimi čárka těsná
Do pár milimetrů celý život vtěsná
Události v proudu času
Čas jak řeka co v peřejích pění
odtéká do hlubokých tůní
topí v propasti zapomnění
národy i panovníky s trůny
Záležitost od pradávna známá
oslavné nápisy obelisků
Věčnost ta tlama nenažraná
rozdrtí ve svém stisku
rozmělní na zrnka písku
Manifestace
Malý Napoleon
zamindrákovaný extremista
na zastřešeném pódiu u orloje
žongluje se slovy
Úlisná vyhýbavá mluva
jak toxin
kolující v krevním oběhu
nakazí shromážděný dav
Hysterický příznivec
nadšeně vykřikuje
To je vono! To je vono!
Spoře oděné roztleskávačky
dirigují náměstí
Lidé tleskají do rytmu
jak stádo cvičených tuleňů
Šílenství se stalo normou
Nesouhlas s davem osudnou chybou
Stručná zpráva o stavu undergroundu na Moravě
Když v Olomouci na hlavním nádraží
vystoupil z vlaku básník
Ivan Martin Jirous
dav posunovačů průvodčích výpravčích
a taky korpulentní hanačky v krojích
z reklamy na Hanáckou kyselku
na něj pokřikoval
Mistře dáte nám autogram?
Mistře podepíšete se nám?
Prosím pane Josef
Prosím pane Fousek
Vzkaz na ledničce
Kup na víkend
Pečivo
Kuřivo
a pivo
The end
Probuzení
Lásko
asi jsem dlouho spal
Nádherné probuzení
obličej zabořený
v hebkém hustém porostu
Důvěrně mi něco připomínal
Procitám
v neznámém pokoji po ránu
úplně sám
Ústa plná chlupů
z drahého peršanu
Hořké probuzení
Z jemného snění
násilně probuzená
představivost
po nočním bdění
tvrdě uvržena
v holou skutečnost
Zástup utonulých snů
v kávové sedlině
čeká verdikt kartářky
Žetony příštích dnů
vsazené v kasině
nesou punc porážky
Tichá úzkost
zvadlých květin
dlouze sténá
V srdci hořkost
na duši stín
křídla andělů přeražená
Z ranního úvodníku
pelyňkový odvar
odkapává do sklenic
V popelníku
dohasíná požár
lásky a prokouřených plic
…
Nesnáší přistěhovalce
cikány a levičáky
taky homosexuály
Zafixovaná nadřazenost
baseballové pálky
Zafixovaná nadřazenost
čistého principu
čisté rasy
Čechy Čechům!
Zafixované ruce
v sádrové dlaze
Vítězný argument
čistého principu
baseballové pálky
LDN
Prázdný bílý tón
a nikde světlo
na konci tunelu
Ticho nemocničního pokoje
bolí do uší
Za oknem
brousí kosu Zubatá
Prohnat v myšlenkách
svůj život
mlýnkem na maso
Nejistota a obavy
představy dramatického konce
co přijde rychle a náhle
jako ostrý řez
Hlavně
aby smrt měla styl
zemřít jako neohrožený hrdina
zemřít jako správný chlap
Utonout při záchraně dítěte
být rozsápán medvědem
umrznout při zdolávání osmitisícovky
Pořád lepší
než rakovina prostaty
nebo útrpné dožívání
v léčebně dlouhodobě nemocných
Všem bojovníkům za lidská práva u nás /jedna vykopávka.../
(věnováno Chartě 77)
Zpěvy rezavých ostnatých drátů
touhy utopené v blátu
stále hlodající myšlenka odcizení
jak ropucha na prameni
Bolest v srdci nezhojenou
do prachu zadupou
botou okovanou
Prý Jednou budem dál…
naprogramovaný dav
tvoří nechápající val
Prach lži a špína
poblitá latrína
stopky z plasteliny
marný boj o vteřiny
rozklížená zpovědnice
přátelé vypovězeni za hranice
podvodník soudci záda kryje
v zaprášených knihách pravda hnije
Různorodost názorů
bouřlivá vlna odporu
se stále zvedá
NE pravda se pohřbít nedá
Přetrhejme řetězy rozbijme okovy
pohleďme nahoru nad hlavy
kde dětskou rukou kdosi psal
Jednou budem dál
(12.7. 1980)
Prázdné plátno
Připíjíš si
hořčičákem vodky
sám se sebou
před zrcadlem
Vybledly barvy
zaschly štětce
prázdná plátna
se vysmívají
holým zdem
Podívej… nebe
Potrhaná mračna
a spousta hvězd
Na dosah
Ráno vyhasnou
stejně jako inspirace
kterou stále hledáš
na dně sklenice
O existenci
Pokud pták
sezobne semínko
a pak ho vykadí
vyroste kytka
Ten pták
jeho hlad
i to hovno
a ta rostlina
mají svůj smysl
své poslání
A co my ?
Tenkrát o Vánocích
Namířené reflektory
na Svatou Trojici
geometrie stínů a vzpomínek
Kamenný sen
který nikdy neprocitne
Slavnostně rozsvícený Vánoční strom
živý Betlém atrakce pro děti
békání ovcí
hýkání osla
zapůjčeného zoologickou zahradou
V jeslích na slámě
spí plastový panáček
Kasička s obrovským zámkem
Sbírka pro potřebné
Znak doby
zámky na dveřích i srdcích
ztracený klíč pokory
V přesných zákrytech
jak vojáci na vojenské přehlídce
dřevěné stánky trhovců
Vtíravá vůně grogu a punče
dráždí chuťové buňky
Z amplionu zní Půlnoční
v radostném očekávání narození Spasitele
zpívá náměstí spolu s Neckářem
Beránku náš Aleluja…
U orloje
pokapaná dlažba voskem
spousta hořících svíček
vedle fotek
s presidentem
Za přibouchnutými okny duše
trýznivý smutek
Po roce Vánoce přicházejí…
Zase jsou tu Vánoce
jaksi na nás neulpívá
poselství z betlémského chlíva
Zase jsou tu Vánoce
svátky kreditek a vkladních knížek
na stěně šejdrem babiččin křížek
Zase jsou tu Vánoce
začínáme naříkat a skuhrat
nevíme co kde urvat
Zase jsou tu Vánoce
stojíme před problémem
jak ukrást tu hvězdu nad Betlémem
Zase jsou tu Vánoce
Herodes opět vraždí neviňátka
lidská paměť je tuze krátká
Zase jsou tu Vánoce
tradice předků ctíme
domácí havěti hojně naložíme
Zase jsou tu Vánoce
bylo by příliš neslušné
nenakrmit opuštěného psa
- člověka však už ne!
Zase jsou tu Vánoce…