Básně
Nekonečný v oku ryby
Mam spoustu dveří co potřebují otevřít,
Míle co potřebují urazit,
Kroky co mají se rozeznít,
A místa která potřebují žít.
Každé dveře potřebují klíč,
Svatou sedmu než cesta skončí ,
Boty co musí se prochodit,
Latence co staré odporoučí.
Začínat tak stále znovu,
Od začátku jako dítě,
Unášen být nevinností bez okovů,
Než loukoť tmavá sestřelí tě.
Nechá zhasnout slunce rudé,
Odlesk záře prstu v louži,
To jediné-co projevení osvětluje,
Udušené utopí vše v kouři…
Svoboda, rozvoj-žádají si oběti,
Není přáno zůstat stát,
Střípek ač lesklý, milý,
Nikdy nebude to celek,
Vždycky jenom část.
Vidím tolik niancí ,
Tolik nekonečných možností,
Když hranice jsem pozbyl,
Když vytratil se jakýkoliv rozdíl,
Zpěv a pláč staly se hned jedním,
Není proč a není kdyby-JSEM
Nekonečným v oku ryby…
Bez hranic
Omezeni svými těly,
Roztáhnout křídla housenky by chtěly,
Krtek podívat se na film,
Vrána býti jako delfín,
Černá bílou na střeše světa,
Velký kostel být jako Mekka,
Slunce větrem hned se stát,
Hvězda ve dne žít a v noci spát,
Kladivo hřebem a naopak,
Klasik pronesl by - OH SO FUCK,
Omezeni ve své mysli,
Omezeni koncepty,
Od systému vyškoleni,
Od rodičů recepty,
Kam až zajít , kde se ulít,
Co je košér, kdo je balík,
Kde to cinká, které správné je dnes ÓM,
Co zajistí nám klidné bytí,
To prý stačí ti,
Na víc se neptej,
A už nereptej,
Kde úcta ke stáří?
Jak se to tváří!!?
Omezeni vlastněním,
Udržujem věci v chodu,
Přežíváme s O2 bombou, (kyslíkovou)
Až do svého odchodu,
Nuž ulehněme do svých rakví,
Někdo svíčku zapálí,
Kytku do plastových dá lahví,
Oddechne (si) z povzdálí,
Pocity - musím a mám,
Chci, já a nepřeji,
Skřipec a palečnice,
Tělu zrovna nepřejí.
Však -
Ráno probudil se jiný,
Už žádné stěny, žádné plíny,
Tam kde doteď rozbíjel si hlavy,
Kde trny rozdělují davy,
Nic z toho už tu není -
Nic nezměnilo se a přeci je to jiný,
Máslo mazati jde stále lehce,
Do manga zakousnout jde taky měkce,
I chleba dneska nezdražili,
Ani dláto, vrták, pily,
Jak řekl jsem - je to stejný, ale přeci taky jiný…
Kam ztratila se unavenost věků,
Kam film? kdy je nám do breku,
Kam madla? čeho podržet se mám?
Kde pádla jsou když plout chci třeba na Balkán,
I zatáčky v tobogánu chybí,
Dokonce i rybník slz a v něm ryby,
Není možná a není kdyby,
To řeky do moře se vlily….
Háček rozplynul se v oku,
Lodě zmizely už z doků,
Není šňůra a není laso,
A přeci srdce křičí kráso,
Oko sleduje teď obzor,
Bez omezujícího - Pozor!
Nenaráží písky v poušti,
Prsty zmizeli co smrtky pouští,
Co spouští prsty na spoušti
Když zrada se neodpouští…
Zvuky světů, pršení květů,
Sovy křik, co vítr nechá rozeznít,
Síla v křídlech motýlích,
Láska v očích a srdce na dlaních,
Tohle je vše a paradoxně nic,
Je to život bez hranic...
Nezapomeň
Ve svitu ranní rosy,
Podělme se o radost,
Vyjděme si bosí,
Všude vidno samý skvost,
Zpívají tu kosi,
Farmář trávu kosí,
Létaj hejna husí,
Přijíždí však kdosi…
Usměv mizí z naší tváře,
Jak inkoust černý z kalamáře,
Ta barva podobá se duši,
Amorek jde na nás s kuší,
Podobá se hadu s křídly,
Trochu medu pak zas střílí,
Na krku si nese mříž,
Světe div se - divný kříž,
Ač symbol dobrý,
Teď v hubě kobry,
Jed proměnil ho v drsný jev,
Poteče tu brzo krev…
Krev neviňátek,
To nejednou tu bylo,
Krev Matek,
Prý Idea - Ó veledílo,
Krev Otců,
Co nakonec tu zbylo?
Vše vybílit - hned na bidlo!
Když kácí se les, tak lítaj třísky,
Když smrky padaj, padaj šišky,
Krev, vlasy, oči, výška,
Je to přeci rasa čistá,
Ta určuje které stromy,
Vyčistit a vsadit nový.
Kouř vyžene vše dobré z hlavy,
Pozná se kdo je ten pravý,
Kdo čistý byl ve špíně hmoty,
Kdo rozezní ty pravé noty,
Kdo v pekle nepřiloží ohni,
Kdo nepřežívá jen den po dni,
Tihle hrdinové nouze,
Právem nazýváme králem,
Nemluví krátce ani dlouze,
Věrni sobě a své touze,
Nespokojí (se) nikdy s málem,
Vymanit se z okovů,
Nabít nových obzorů,
Idea světlá ne ryba leklá,
Zneužitá věta odsouzená Běta,
Vítěz přepisuje dějiny,
Když na hroby nese květiny,
Slza prospěchu kane po tváři ,
Tragedie hvězdy z očí zazáří,
Žlutý kov otevírá různé dveře,
Kdo ozve se ten neproleze…
Křídla temná - slabochů oděv,
Králové co umírají žalem,
Prosba lidstvu od hrdinů -
POVSTAŇ A NEZAPOMEŇ…
Převozník
Rybka byla šťastná s rybou,
Však malá louže nesvědčí ji,
Možná sama stala se tou chybou,
Že nestala se vodou klidnou,
Bez podpory žaláře.
Dva světy, je tu rozdělení,
I pocity se pořád mění,
Úleva,pak náhle hřmění,
Pocit prázdna – osamění…
Objevila háček a pak druhý,
Co je tohle za dobrodruhy,
Ulovit ji chtějí dnes,
Že by? „vylámat jí zuby“…
Vyskočila nad hladinu,
Rozhlédla se po světě,
Pramice čistá, svobodná jak liána se vine,
Houpe na vodě se líně…
Nápad vystřelil jí právě z hlavy,
„No to sou mi teda divné stavy“,
Pomyslela, promyslela,
Do pramice vyskočila,
Kdo jiný převeze jí dále,
Kdo pomůže jí do finále,
Kdo doplní ten pomyslný pohár,
Kdo posune jí k cíly mile,
Kde čeká více vody živé,
To dobrodružné
Ozdobné a přívětivé,
Vody nejmíň dvakrát tolik,
Potravy vždy plný kotlík,
Další ryby, mnoho ryb,
A to by klidně jeden chcíp,
Pokud TAM najde se ten pravý,
Štěstí plný, plný zdravý,
Jen ten čas teď uchopit,
Jen závoru překlopit,
K tomu vybrala si chvilky hravé,
S převozníkem barvy (vlasů) plavé,
Pro teď ANO je to to pravé,
Ach – desaterem mává dravě.
Čas a prostor ruku v ruce,
Posouvají obrázky,
Srdce stále ještě tluče,
Dočká se snad „Nebrasky“
A jak dávní mořeplavci,
Štěstím byli bez sebe,
Když racek křikem zvěstoval,
Že objeví se „Pompeje“
Tak rybka skokem z paluby,
Na konci zvaný začátek,
Zpeněžila zásluhy,
(Prostě:)
Žádnej mamky mazánek
Převozník tam krouží dále,
Jak voda klidná v kanále,
Úkol splnil - pro toho,
Kdo života měl namále.
Byl to sen a nebo nebyl,
Radost v srdci napoví,
Možná pak už je to jedno,
Když objeví se (další) hladový,
Jistotu však máme jednu,
Nepošleme loďku ke dnu
I když objeví se „Honoré“
Neměním staré pro nové
Superžena
Čau - kratce ozvalo se ze dveří,
Myslí proletěla hláška,
Prostor odhrnuvši sukni svou,
Stála vedle Vaška
Do té doby odpovědi,
na podnose stříbrném,
Vydávaly chutě jasné,
žádný bol a žádný splín.
Listy opadají,
krev promění se v kámen,
Procesy co hýbou světem,
Katolík co volá Ámen
Nic není stálé,
změny roztáčejí kolem,
touha,matka co dává vale,
větru zpěv na kopci holém,
Cítit byl - emoční vpich,
Úleva,jak před oblevou sníh
Nikdo nezastaví vody hráz
Kdo přijít má,ten přijde včas…
Mámení výbojek, hledání světla,
Ztracený bloudí sám,stěna je vetchá,
Naděje poslední – bonusy z pekla,
Všechno voní tu, jak ryba zdechlá
Hodiny tikají,světlo tmu bortí,
Z jedniček staly se najednou dvojky,
Slzet se vzápětí,nikomu nechtělo,
V divadle z programu, vypadl Othelo,
Kaše snědla se a nebyla horká,
U bunkru s Bogasem,cesta je mělká,
Všechno vždy umyje , života myčka,
K tomu je jak bonus -„F“ postavička
Ted když už nevidím, žádný tu splín,
Jen velké možnosti a Finskou vodku,
Oku mém lahodí Kratochvíl Antonín,
A tak trochu Klaudius na kuliš dortu,
Proton a neutron udávaj cestu,
S vínem a s Taťánou pustím si desku,
S gumou a sukýnkou,v plném to lesku,
Přetrpím setkání (tupých) to mezků
Pedály, hasáky - meetings at level
Stěny a předsudky člověk by zbělel,
V hrudi to zaplesá jaká pak noblesa,
Komu se nelíbí ať táhne do lesa
Kočka je svobodná, nestrpí okovy,
Možná vše rozpustí zpěváček popový
Každý má starosti o plný váček,
Kdo vidí nebloudí drží se značek.
Ten pravý vidí ji následkem obden,
Tvaroh či makový možná jak Roden,
Bezdomáč, trpaslík, božský i mluvka,
Z motýla (se) nestane zpátky hned kukla.
Co vítr přinese, co voda spláchne,
Kam srdce povznese, co všechno klapne,
Na tohle odpoví srdeční volba,
„S“ žena poznává, nora je dlouhá…
Pocta neurotickým učitelkám
List prázdný, čistý, nevinný,
Kdo zapíše tam noviny,
Zformuje tě mocí svou,
Zarazí hany klíny.
„Ty nezpívej už nikdy více“
Ozvalo se do lavice,
Dětská mysl zaplakala…
Na počest této neurózy,
Já natočil dílo famózní,
Mé skladby, texty bonusy.
Z přehrávače zní,
„Ty nepiš už nikdy více“
Ozvalo se do lavice,
Dětská mysl se poddala…
Pochválena neuróza,
Já píšu nejen do šuplíku,
Povídky,dokonce i próza,
Precizní jsou do puntíku.
Ty nemaluj už nikdy více,
Ozvalo se do lavice,
Dětská mysl rezignovala…
Velebím tuto neurózu,
Má ruka maluje si sama,
Originálně, bez cenzury,
Budiž soužkám 3x chvála..
Nenávist změnila se v díky,
A jak pro sportovce výživné jsou kliky,
Tak pro děti jistě chvála,
Však já žehnám jim,
Pro mě požehnáním se jejich neuróza stala…
Snění
Chápu už o čem je snění!
volám mlčky, po setmění,
všechna přání se hned plní!
oči dokořán,
myšlenky programy mění,
světla stále září,
knokautem jdou ihned k zemi,
položky škrtám v inventáři,
sám v sobě ze sebe a sobě,
měním pravidla dle hnutí,
dávám možnost taky tobě,
podle sladké, slané chuti,
hrdinou, tragédem i myší,
žiji pro toho kdo slyší,
otevřu se chórům hravě,
ta píseň zní tu pořád právě,
nechám přeměnit hmotu myslí,
prostorem, tak buďte tišší,
neboť to přímo z nitra dýchá,
jezero na plošině ticha,
bez vln, bez panoptika.
Vyrovnání
Mám tě nyní jako múzu,
Znovu objevuji znamení,
Tohle totiž aspoň můžu,
Z mysli všechno pramení,
Nevím kolik měla jsi už mužů,
Ty inspirace v živém květu,
S tebou v srdci všechno zmůžu,
V stokách paralelních světů.
Však -
Chybí mi tvoje vlasy, ruce ,víčka,
Ale -
Nikdy nebyla by bílá vlečka,
Kde vlčí žije, vzniká tečka,
Z ovčí koženiny dečka.
U tebe právě to bylo jiný,
Ani náznak lidské špíny,
Když potká pramen - pramen,
Nikde kláda ani kámen,
Jen velké využití,
Neleží nic ladem…
Byly jsme dva-rozdělený,
Staly jsme se jedním,
Kde touha je,tam naplnění,
Zpět už cesty není.
Rozum říká - „není náhod“,
Když svítit má, blesky zahoď,
Nejsem student, věčný nimrod,
Obrozením,
Nepotřebné zahoďím.
Kdo poroučí jsou jen city,
Ony vědí, cítí,zdraví,
Nejdříve ti slíbí zámky,
Pak poletují jak kusy skály,
Sestoupit můžeme v levlu,
Jenom kousek, ne až ke dnu,
Sice zabila jsi, i když moudře,
Ležím mrtvý v dřevěném pouzdře.
Šev pomalu se ale trhá,
Na nový pohled světlo vrhá,
Dere se mi pousmání
Světel je tu vyrovnání