Ťápoty
a samozřejmě hlína
(jonáš)
Když za ním nepřišel červ,
opřel se zplna hrdla o rostlinu
vypil ji do dna - to aby nezahynul
a rostly fíky
potom měl ztěžklou hlavu
díval se na Ninive
bolavý
vsadil si dobrovolně červa do hlavy
tak bože díky
(quijote)
Od obzoru mi modří lidé mávají
jeden z nich listopad
ostatní jeho děti
(jak osamělé mlýny)
na nebi blázen, vítr
bije se s lopatkami
s ním hejna hus a uprchlého listí
padají do roviny
a mezi řeky a vypuštěné rybníky
a mezi mlhu
v klobouku starého Sancheze
(povodeň)
Kdybych tak potkal zase na zápraží řeku
měl mokré celé tělo
šupiny na řasách a řasy ve vlasech
Pak jednou
bych uměl mlčet rybí řečí
mít mokré celé tělo
mít zalepené mokré oči
a plynout
kdyby to bylo potřeba
a kdyby se mi chtělo
x x x
Svět, zmáčený a těžký
za krokem oddechoval páru
jako by pozásluze spal
a nedá mi ten den už žádné kopí
a nedá mi už dříví na podpal
a nedá mi hnít
bohudíky
(bylo nebylo)
šel člověk
s každým svým krokem vrazil tělo do země
důsledně, hluboko
jak by se kdysi na tom místě narodil
anebo tu měl zemřít
(a může být že proto ptáci zlehka usedají)
x x x
Protažen pod stromy
prošel se po mé ruce Troubí
(teď!)
Trhá se opona, skrývám se za vězení vedle mne
chrám boží moudrosti ze všech stran zelená
(na příkaz semaforu) patřičnou rychlostí
jen unavený odstín Běž! Už
už vidím dálnici
(kázání o zázraku)
Dá-li to nevlídný cizí bůh
usedni se svým tělem na kamení
naber si písek do rukou
a posyp rozpraskané suché rty
ale pamatuj,
slunce se nepromění
a písek nezmění se dokud nezměníš se
aspoň způli
ty
(můžeš se ale taky schovat za své oči
zmizet, přiznat dojetí)
než se tak stane,
najdi dvě opuštěné šnečí ulity
(být psem tak uslyšíš z nich čerstvě vyschlou hlínu)
tu hezčí zahoď
do druhé smotej svoje vybělené kosti
co dlouho, marně hledáš ve své paměti
(sánský kanál)
taková strouha,
řas plno, jenom ty nejkrásnější chybí,
a zase přebývají dopisy.
„Na šťastnou cestu ...“
„...v Drážďanech nakup staré ryby...“
„... až budeš pozdravovat v Hamburku.“
A jednou za čas do nich zaprší
ale jen tolik, co chce rákosí
a aby poštmistr byl bolavý
„Zpáteční adresu, paní?“
potěš je pámbů, možná měla by
alespoň na chvíli vrátit se sem řeka,
párkrát ty listy projít,
a pozorovat s námi loďky na Labi.
(to bych se vynadíval, vzpomínam, mlýnek se točil klokotavě a listí bylo ještě na stromech, poštmistr neměl tolik rumu v hlavě, rybáři lehávali na zádech a v řeči pavoučí se slibovalo štěstí a ve snech raci štípali nás do nohou)
x x x
včera mi chtěli sežrat chcíplý ryby
(smáli se jako pominutý, volali loď ahoj!
a spoušť a nedýchat a pili na krásu a taky na zdraví)
no nehoď kamenem -
v hejnech to vodlítalo
smáli se jako pominutý
prej spousta povyku pro nic a na co ničit tolik mramoru
a o půlnoci zapalujem ohně
rybina stoupá do hlavy
ruce se prověšují,
vprostřed oslavy
staří si odskočili někam nahoru
smířit se s kormorány
(modlivý důl)
vážně to vyplavilo mravence
zabitý je to nese do moře
a žebráci je nechtě hladí rukama
a prej je tady někde poklad
ale i slídový šupinky chycený v pavučinách
taky to vyplavilo mravence
x x x
Ze střechy snad celý život teče mi botama
Den je zas daleko ve skalách odpalují mlhu!
Probudili mě vyřezanýho z habrovýho dřeva!
Celý šedivý jsem jako moře snad celý život
Teče mi botama