Obrana Blábolismu

Řada lidí, a přiznejme si upřímně, že dlouhá, ráda pasuje blábolismus na slepou větev psaného kulturního projevu. Stačí nakonec nahlédnout do hlubin internetu a je to zřejmé. Slepé střevo kreativního myšlení, dalo by se říci. Ano, vím, co vás v této chvíli asi napadá. Je to hrozné a nespravedlivé! A aby toho nebylo málo, termín samotný, blábolismus, je užíván pejorativně, posměšně, případně jako nástroj ostrého odsudku, snad i mravního. Neprávem. 

 

Mnoho pěkného se skrývá v blábolistických kuchyních. Navíc potenciál rozvoje a možného programového směřování je zde na rozdíl od některých krajně rigidních literárních proudů stále ještě obrovský. To je nezpochybnitelné! Už jen proto, že blábolismus coby myšlenkově-literární směr nemá v podstatě jasných, natož pevných hranic. A to je možná, pokud se nad rozvíjeným tématem hlouběji zamyslíme, jádro problému a zdroj nepochopení. Pochopit znamená uchopit a s uchopeným pracovat. Nepochopit znamená odvrhnout jako špatné, zbytné, nepříjemné, obtížné, směšné a tak podobně. Však víme, tak je to v životě se vším.  

 

Možná je dobré pokusit se dát tomuto do jisté míry kontroverznímu a snad ještě i trochu abstraktnímu fenoménu jasnější obrysy. Vydefinovat definici, nikoli definitivní a svazující, samozřejmě, která by aspoň maličko poodhalila závoj nezměrné krajiny plné překvapení. Ba, a nebojme se to říci, i zdánlivých protikladů a nečekaných souvislostí. Ano, připojit se alespoň symbolicky k blábolismu znamená myslet v nových souvislostech, tak je to! Vykračovat si konvencemi paralyzovaným světem v sedmimílových botách. Být zahlcen svěžím ovocem v čase neúrody! Tedy směle do toho. Zde je můj skromný příspěvek: 

 

BLÁBOLISMUS – záměrný formální a obsahový minimalismus, kde ve vzájemném souladu forma pomáhá vytvářet a zároveň v dalším plánu i bořit obsah, pokud by směřoval k rozporu s minimalistickým přístupem, kdežto obsah naopak pomáhá vytvářet a zároveň bořit formu, a to takovým způsobem, že z formálního hlediska není obsahová stránka ve svém obsahu téměř podstatná, tedy rovná formě, přestože zachovává zdání dějové linie, kdežto z pohledu obsahu dodává forma obsahu zároveň s dynamickým nábojem i obohacující bezobsažnost.