Básničky
OTISKY V POLŠTÁŘI...
...hladí mě po tváři
až projdu sluneční branou
včerejší sny se mi stanou...
V POUŠTÍM SLUNCI...
...přinesu ti stín
Namířené nože prstem otupím
Bude-li třeba pohnou se světy
Abych já žila, abys žil ty...
NEŽ VYROSTEŠ Z HLÍNY, SVĚT SE ZMĚNÍ...
...nabídne ti mnohá krásná pokušení
třeba stát se sebou, ale za tu cenu
že přineseš oběť všemu nehodnému
dáš se všanc, srdce vyložíš na zem
však může zdát se, že jen blázen
sklání se, namísto aby trhal plody
pil jejich nektar, hltá doušky vody
prach má v očích, nozdrách, u úst pěnu
v touze vidět skrze tmu a mlžnou stěnu
nahlédnout svou duši, její božský plamen
potkat se a splynout, na věky věků...
...AMEN!
VSADILA JSEM NA LÁSKU
Život visí na vlásku
Nemám k tomu mnoho říci
Můžou za to romantici
Na mou duši nevěřím
Na bulení do peřin
Přijde mi jen děsivé
Ronit slzy pro živé
…NARÁZ JSEM STAŘEC I DÍTĚ
mužem i ženou
rybářem
rybou uvnitř sítě
chycenou
postavou z románu
jako tím kdo ho píše
čas spouští hrající fontánu
tak poslouchej…
…JEN TIŠE…
ZTRÁCÍM SVÉ PROKLETÍ NA CESTĚ LABSKÝM BŘEHEM
Kde byli a kde jsme, nevíme vlastně nikdo, ani jeden
V náruči domova se pouštím dovnitř nahé sebe
Co mi ráno přinese a co večer vezme hvězda z nebe?
S ní na dlaň pustím si vše, co bylo uvnitř roky skryto
Pak už vím naráz zcela jistě – nebolí to…OTISKY V POLŠTÁŘI...
...hladí mě po tváři
až projdu sluneční branou
včerejší sny se mi stanou...
V POUŠTÍM SLUNCI...
...přinesu ti stín
Namířené nože prstem otupím
Bude-li třeba pohnou se světy
Abych já žila, abys žil ty...
NEŽ VYROSTEŠ Z HLÍNY, SVĚT SE ZMĚNÍ...
...nabídne ti mnohá krásná pokušení
třeba stát se sebou, ale za tu cenu
že přineseš oběť všemu nehodnému
dáš se všanc, srdce vyložíš na zem
však může zdát se, že jen blázen
sklání se, namísto aby trhal plody
pil jejich nektar, hltá doušky vody
prach má v očích, nozdrách, u úst pěnu
v touze vidět skrze tmu a mlžnou stěnu
nahlédnout svou duši, její božský plamen
potkat se a splynout, na věky věků...
...AMEN!
VSADILA JSEM NA LÁSKU
Život visí na vlásku
Nemám k tomu mnoho říci
Můžou za to romantici
Na mou duši nevěřím
Na bulení do peřin
Přijde mi jen děsivé
Ronit slzy pro živé
…NARÁZ JSEM STAŘEC I DÍTĚ
mužem i ženou
rybářem
rybou uvnitř sítě
chycenou
postavou z románu
jako tím kdo ho píše
čas spouští hrající fontánu
tak poslouchej…
…JEN TIŠE…
ZTRÁCÍM SVÉ PROKLETÍ NA CESTĚ LABSKÝM BŘEHEM
Kde byli a kde jsme, nevíme vlastně nikdo, ani jeden
V náruči domova se pouštím dovnitř nahé sebe
Co mi ráno přinese a co večer vezme hvězda z nebe?
S ní na dlaň pustím si vše, co bylo uvnitř roky skryto
Pak už vím naráz zcela jistě – nebolí to…
OTISKY V POLŠTÁŘI
hladí mě po tváři
až projdu sluneční branou
včerejší sny se mi stanou...
V POUŠTÍM SLUNCI
přinesu ti stín
Namířené nože prstem otupím
Bude-li třeba pohnou se světy
Abych já žila, abys žil ty...
NEŽ VYROSTEŠ Z HLÍNY, SVĚT SE ZMĚNÍ
nabídne ti mnohá krásná pokušení
třeba stát se sebou, ale za tu cenu
že přineseš oběť všemu nehodnému
dáš se všanc, srdce vyložíš na zem
však může zdát se, že jen blázen
sklání se, namísto aby trhal plody
pil jejich nektar, hltá doušky vody
prach má v očích, nozdrách, u úst pěnu
v touze vidět skrze tmu a mlžnou stěnu
nahlédnout svou duši, její božský plamen
potkat se a splynout, na věky věků
AMEN!
NARÁZ JSEM STAŘEC I DÍTĚ
mužem i ženou
rybářem
rybou uvnitř sítě
chycenou
postavou z románu
jako tím kdo ho píše
čas spouští hrající fontánu
tak poslouchej…
…JEN TIŠE…
ZTRÁCÍM SVÉ PROKLETÍ NA CESTĚ LABSKÝM BŘEHEM
Kde byli a kde jsme, nevíme vlastně nikdo, ani jeden
V náruči domova se choulím dovnitř nahé sebe
Co mi ráno přinese a co večer vezme hvězda z nebe?
S ní na dlaň pustím si vše, co bylo uvnitř roky skryto
Pak už vím naráz zcela jistě – nebolí to…
ZÍTRA SE VĚCI STANOU
Zítra už nebudu mít strach
nebudu dál mlhou nad propastí
snesu se k zemi jako hvězdný prach
vyhnu se všem lupičům a pastím
Vstanu jako Fénix z popelnice
takto se potřetí narodím
rozsvítím se světlem Večernice
na zem budu vrhat jiný stín
Uvidíš mě jako plamen zářit
budu cesta za tmu projetá
mořský racek, zjevení ve Snáři
v hodinách ručička staletá
Pod hladinou řeky skrytá melodie
věčnou láskou psané melodrama
hrot blesku ani slovo už mě nezabije
odejdu, jen budu-li chtít sama…
NEBÝT SOBĚ OTROKEM
jen králem
zázrak čekat
přitom smrdět málem
Boha hledat očima
a slovy
může se to podařit
však kdo ví
Soudit
ale sám si nepřát kata
po rukou chodit
když zatlačí pata
neloven
být stále tím, kdo loví
může se to podařit
však kdo ví
Snášet bolehlavy
chladných nocí chvění
s chutí hodovat i tam
kde jídlo není
umotat pro sebe
příběh snový
může se to podařit
však kdo ví…
NAHOŘE NA HOŘE PLÁNUJI
vypluji na moře
popluji
Popluji ke svému světu
neviděn očima
čeká a je tu...
SNADNO PRÝ KE ŠTĚSTÍ STAČÍ
podlehnout volnosti ptačí
netřeba hned sbírat peří
křídla má, kdo v sebe věří